Kdy a kým byl špitál čili dům chudých v Kolíně založen, vyšlo dávno z paměti, takže již roku 1625 Kolínští o tom zprávy dáti nemohli, jen to věděli, že kostel sv. Jana Křtitele s chalupou vedle něho stojící odedávna špitálem sluly. První zpráva o něm je z roku 1359, když Bernard Eisengraber, zlatník z Hory, věnoval 2 kopy grošů platu, který měl na statku dědičného rychtáře Kryštofa, strýce svého ve Štítařích, kaplanu na mše při špitálu kolínském.
Jiný dům chudých, zvaný seelhaus (domus animorum) stával na pražském předměstí a bydlely tam chudé panny a vdovy, po kláštersku trvajíce na modlitbách a práci. Říkaly jim bekyně a nebyly vázány sliby řeholními. Výživu měli z práce své a almužen.
Roku 1519 byl dům chudých v domě č. 11 na Kutnohorském předměstí při kostele sv. Jana Křtitele přeměněn v nemocnici. Později (r.1623) přešel s ostatním jměním do rukou řádu Milosrdných bratří.
Mimo tuto nemocnici existovala od roku 1778 v Kolíně vojenská nemocnice, budova jednopatrová na Horském předměstí při silnici nad parním mlýnem. Tato vojenská nemocnice trvala až do roku 1814. Roku 1778 vznikla prvotní městská nemocnice na místě obecního dvora – obecnice. Budova jednopatrová byla postupně rozšiřována. Z původních 8 postelí byla v roce 1856 rozšířena na 30 postelí. Roku 1878 byla nemocnice rozšířena nástavbou II. poschodí na 61 lůžek. Tato městská nemocnice byla od počátku ve správě městského fyzika. Od roku 1794 do r. 1834 ji vedl dr. Tadyáš Schöbl, od r. 1834 do roku 1873 dr. František Bieman. V roce 1856 bylo nemocnici ministerstvem vnitra uděleno právo veřejnosti. Dr. František Bieman, tehdejší její lékařský správce, je považován za zakladatele této veřejné nemocnice. Měl na svou dobu velmi pokrokové odborné i sociální smýšlení, podle zápisu v kolínské pamětní knize děkanství organizoval akci pro zmírnění dělnické bídy v letech 1845 – 47.
Ale ani rozšířený ústav nevyhovoval požadavkům naň kladeným, a proto se usneslo okresní zastupitelstvo v roce 1892 vystavět svým nákladem nemocnici novou, tam, kde stojí dodnes.
Roku 1898 nemocnice zahájila svojí činnost v plném rozsahu. Náklad na pozemky, stavbu a vnitřní zařízení činil asi 140 000 zlatých. Jako protiúčet dostal okres 8 000 zlatých za budovu staré nemocnice, kterou předal obci.
Nemocnice měla původně 100 lůžek, později byl počet lůžek rozšířen na 160. Nemocnice byla zařízena tak, že plně vyhovovala požadavků své doby. Měla dva operační sály pro čistou a hnisavou chirurgii a v zahradě byl oddělen pavilón pro infekční nemoce. V roce 1913 byla nemocnice vybavena rentgenovým přístrojem. Vedení této nemocnice měl primář MUDr. Josef Šil až do roku 1914, kdy je převzal jako primář MUDr. Jan Šil. V letech válečných dosahuje frekvence nemocnice nejvyšších hodnot. V roce 1914 se stala nemocnice součástí vojenské pozorovací stanice s filiálkou v okresním chorobinci o 130 postelích. Okresní chorobinec byl později převzat vojenskou správou. V únoru 1916 byla nemocnice vrácena svému účelu.
